Poti "přepadovkám" se totiž postavili ústavní soudci - průlomovým a zároveň sporným rozhodnutím, které může podle odborníků ochromit dohled státu nad placením daní.
Podle Ústavního soudu nesmějí úředníci vyrazit na kontrolu bez konkrétního podezření, že podnikatel nemá daně v pořádku. Nemohou si tedy, tak jako dnes, prostě někoho vytipovat a zkusit mu projít účty.
Soudci tenhle důležitý výrok vynesli v případě podnikatele Radka Poláka z Liberecka. Před šesti lety mu po náhlé kontrole finanční úředníci napočítali doplatek přes 13 tisíc. I když nešlo o hodně, Polák se soudil a nakonec u Ústavního soudu vyhrál. Kontrola, při níž podnikatel musí odevzdat všechny doklady a pustit úředníky třeba i domů, je podle soudců příliš velký zásah do práv. A není tedy možné, aby na ni úředníci vyrazili úplně bez důkazů. "Šlo by o svévoli, kdyby správce daně mohl provádět kontrolu kdykoliv a bezdůvodně, respektive takříkajíc na zkoušku," prohlásil senát vedený soudkyní Ivanou Janů.
Pro stát to ovšem znamená potíž. Úředníci totiž nemají často šanci dostat se k podezřením z daňových úniků jinak než právě kontrolou ve firmě. Jenže tam už teď "jen tak" nebudou smět. "V tom vidíme největší problém pro praxi," říká Radek Buršík, manažer daňového oddělení společnosti PricewaterhouseCoopers.
Zajímavé je, že ústavní soudci takhle rozhodli už v listopadu. Přestože je výrok klíčový pro statisíce firem a podnikatelů, vědí o něm zatím jen daňoví experti.
Jedni tvrdí, že znamená konec přepadovek, protože úředníci dnes nedokážou kontrolu vysvětlit konkrétním podezřením. "V 98 procentech finanční úřady dosud neuváděly žádné specifické důvody," potvrzuje Radek Buršík z PricewaterhouseCoopers.
"Policie také nemůže vše"
Jiní odborníci zase nevěří, že se finanční úřady mohou rozsudkem řídit. "Neumím si představit, že přijde berňák a vy řeknete: Ukažte mi, proč jste tady. Oni přece jsou od toho, aby kontrolovali - a to třeba jen namátkově," pochybuje Jana Skalová, členka prezidia Komory daňových poradců
Ústavní soudci vysvětlují, že finanční kontrola je tak trochu jako policejní vyšetřování - úředníci při ní také mohou pronikat hluboko do soukromí lidí a firem. Jenže aby detektivové mohli někoho stíhat, musejí mít nejprve podložená podezření - třeba svědkem, který viděl přepadení a poznal pachatele.
Finanční úřady si naproti tomu mohou podle chuti vybrat, kam na kontrolu půjdou. "Musí zde existovat konkrétními skutečnostmi podložené podezření, že daňový subjekt svou daňovou povinnost nesplnil," popsali trochu kostrbatě ústavní soudci.
Otázkou ale je, jak mají "konkrétní skutečnosti" vlastně vypadat - dnes dokonce ve formulářích o kontrole ani není kolonka, do níž by mohli úředníci důvod kontroly zapsat. Soudci to přímo neříkají, teoreticky ale těmi podezřeními mohou být třeba velké nesrovnalosti, které úředníci najdou v daňových přiznáních, či podivné účty objevené v jiných firmách. Nebo třeba i udání, v němž bude věrohodně popsané, že firmy šidí stát na daních - i takové případy firmy a daňoví poradci v Česku dobře znají.
Ani soudci nebyli jednotní
Důležité je ale ještě jedno: o verdiktu nerozhodovali všichni soudci, ale pouze tříčlenný senát - a nebyl jednotný. Eliška Wagnerová a František Duchoň přehlasovali předsedkyni Ivanu Janů. Podle ní jsou daňové kontroly stejně nevinné, jako když obchodní inspekce hledá padělky nebo policisté stavějí řidiče v autech - také na to nepotřebují žádné zvláštní důvody.
Je tedy možné, že další podobný případ by jiný ústavní senát rozhodl třeba zcela opačně. Pak by muselo zasednout patnáctičlenné plénum všech soudců.
Ministerstvo financí o rozsudku ústavních soudců nechce příliš mluvit. "Příslušné útvary se výroku intenzivně věnují a připravují pokyn pro daňovou správu," říká jen obecně a opatrně mluvčí ministerstva Ondřej Jakob.